X-mas - Dárek osmý: Bezpodmínečná láska aneb Rodinné setkání

Dárek osmý: Bezpodmínečná láska aneb Rodinné setkání

„Máš na tenhle víkend nějaké plány? Návštěva Malfoy Manor třeba?"

Draco pohlédl přes stůl na Claire. Povzdechl si a promnul si unavené oči. Pak zavrtěl hlavou.

„Máme s otcem napjaté vztahy,“ připustil neochotně, „takže myslím, že zůstanu tady v Londýně."

„Výborně.“ Claire mu věnovala spokojený úsměv. „Můžeš tedy přijít k nám. Velká rodinná oslava našeho zasnoubení."

„Nejsem si jistý, jestli do téhle rodiny patřím," namítl Draco.

„Jsi rodinný přítel, Draco,“ ozval se Potter zpoza své sklenky vína a věnoval Dracovi opravdu upřímný úsměv.

Věci se změnily od chvíle, kdy se Claire a Harry dali dohromady. „Oba tě tam s Claire chceme a Weasleyovým také vadit nebudeš. Zase by měla být celá rodina pohromadě.Ron s Hermionou, Bill i Fleur s dětmi, dvojčata, i Ginny přivede svého nového přítele. A měl by dorazit i Charlie."

„Pokud to opravdu nebude nikoho obtěžovat,“ souhlasil Draco neochotně po chvíli zvažování. Pak se mu na tvář vloudil úšklebek. „Chápu, že dům plný Weasleyových může být poněkud nudný, a tak tam chceš nějakou zábavu."

„Můžeš si také někoho přivést," navrhl Harry opatrně a ignoroval Dracovu předešlou poznámku.

„Nikdo není, Pottere. Je jen jedna, kterou bych chtěl. Ale ta se mi ztratila. A nejspíš se nevrátí," připomněl mu Draco zničeně.

„Můžeš si za to sám!" zabručel Harry a jeho příjemný výraz se okamžitě změnil na rozčilený.

„Harry!" pokoušela se ho zadržet Claire.

„Má pravdu," souhlasil nečekaně Draco.

„Jasně, že mám,“ kýval Harry hlavou. „I já jsem si všiml, že tě miluje. Škoda, že se s tím nedalo nic dělat, ale snažil jsem se."

„Říkala mi o tvých slavných dohazovačských pokusech," vybavil si Draco a ta vzpomínka byla bolestivá. Jako by to bylo tak dávno. Proč už tehdy nevěděl, co opravdu cítí? Věci mohly být tak jiné.

„Chtěl jsem jí pomoct,“ pokračoval Harry. „Ukázat, že je spousta lepších než ty."

Nebylo snadné přiznat, jak byla poslední věta Harryho Pottera pravdivá. Nezasloužil si ji. Ale miloval ji.

Ebony byla pryč už celé tři měsíce a za celou tu dobu mu nedala o sobě jedinou zprávu. Věděl, že je v Atlantě, v místě, kde ji vychovávali, a že tam pracuje na výzkumu.

Každý týden přišel Harrymu od ní dopis. Ani jednou se v něm nezmínila o Dracovi. Věděl to, protože ty dopisy četl. A i když se v nich snažila působit optimisticky a šťastně - a Harry jí to baštil - Draco ji znal dokonale a věděl, že je stejně nešťastná jako on. Prostě to poznal. Poznal to.

A jeho vlastní mizérie proto byla ještě větší. Sice nebyl jistý, jak by se jeho majetnické tendence smířili s tím, kdyby byla s někým jiným, ale rozhodně si zasloužila štěstí, to nemohl popřít.

Měla pravdu ve všem, co říkala v den odchodu. To, co dřív neviděl, mu tehdy došlo. Otevřel oči a konečně viděl jasně - svůj život, vlastní sebeklamy, kterými se sám sebe snažil přesvědčit, že Claire může milovat a být s ní šťastný.

Viděl i Ebony – dívku, se kterou se scházel skoro každý den, dívku, která při něm vždy stála připravená uvařit mu hrnek kávy a nabídnout mu přístřeší. Dívka, kterou jen využíval a neviděl své rostoucí city.

V ten den si uvědomil, že ji miloval od první chvíle, kdy ji potkal. Ale nikdy si ty city nepřiznal.

Nejdřív to byla Potterova sestra, sestra jeho nepřítele a rivala. Pak to byla Ebony Potterová kolegyně z Fénixova řádu. A postupně i Ebony jeho kamarádka.

Pak se oženil a ona se stala tou, která byla ochotná poslouchat jeho problémy. Mohl jí říct všechno. Cítil se u ní v bezpečí. Klidný.

Nikomu jinému nikdy tak absolutně nedůvěřoval jako jí. V jejím bytě se cítil víc doma, než ve vlastním domě s Claire. Znala ho lépe než jeho VLASTNÍ žena a on znal stejně dokonale ji.

Vždycky věděla, co mu má koupit k Vánocům, stejně jako on nikdy dlouhou nepřemýšlel nad vánočním dárkem pro ni. Pokaždé poznala jeho náladu. A on dokázala číst v její tváři i očích.

Jak mohl být tak slepý a nevidět to. Nebyla dokonalá, ale pro něj byla perfektní. Ani si ji nezasloužil. Už jen proto,že tak dlouho dokázal ignorovat, že ji miluje. Ubližoval jí. Nenáviděl se za to, jak ji celou dobu přehlížel, dokud ji nezranil tak moc, že musela odejít.

Pořád dokola se mu ve snech vracela jejich jediná společná noc, dokonalá a plná vášně, která mu teď ale připadala tak vzdálená a nedostižná. Vracela se mu ve snech a on se budil zpocený a se slzami v očích. Možná si to zasloužil ... za všechno co Ebony udělal.

Chtěl ji zpátky. Chtěl ještě jednu šanci.
A tentokrát to nezkazí, tentokrát už jí řekne, co si zaslouží slyšet. Dokáže jí, co potřebuje vědět. Bude ji milovat ... tak moc, jak si to jen zaslouží.

Rozvod s Claire nebyl snadný, ale ne proto, že by nějak toužili zůstat spolu. To jejich rodiny se s tou myšlenkou nedovedly srovnat bez obtíží. Draco zažil pravé peklo, když musel poslouchat otcův proslov o tom, jako ho zklamal a pošpinil jejich jméno, jak je neschopný udržet si ženu, získat si její respekt a důvěru a neschopný dát mu dědice.

Matka plakala a snažila se na něj naléhat, aby si to ještě rozmyslel a nepůsobil jim takovou bolest. PCH! Bolest! Jaké oni měli ponětí o bolesti? Už jen jejich slova, jejich neschopnost ho pochopit a myslet také pro jednou na jeho dobro a ne na dobro pitomého příjemní ho bodala do srdce jako nože.

Před otcem se cítil nejen ponížený, ale i zraněný. Otcova slova pálila jako žhavé rány bičem a zařezávala se do jeho duše.

„Nikdy jsem Claire nemiloval. Jen jsem přesvědčil sám sebe, že k ní něco cítím, abych splnil vaše požadavky. To manželství byla chyba už od začátku, ale udělal jsem to pro vás. Jenže už nemůžu. Nemůžu se dál nutit do něčeho, co nám oběma ubližuje. Claire mě taky nemiluje. Oba už jsem svoje srdce dali jiným," pokoušel jim vysvětlit, ale otce to nezajímalo.

„Já tady nemluvím o pitomém pobláznění, ale o manželství, Draco. Je to tvoje žena. Musíš s ní zůstat!" přikazoval mu.

Nezůstal. Radši se pořád upínal k tomu pitomému pobláznění a doufal, že se mu Ebony vrátí. Přece jen … Claire a Potter byli dokonalý příklad, že láska může fungovat. I když pořád nemohl uvěřit tomu, že se nakonec dali dohromady.

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Věděla, že ji ty jeho modré oči pozorují zpoza hranatých brýlí. Byla to hra, kterou spolu hráli, už když byla malá. Jak dlouho vydrží jeho pohled, než se na něj podívá a zeptá se, co se děje? Dnes neměla trpělivost.

Ebony si povzdechla a v očích jejího kmotra se zajiskřilo. Zvedla k němu pohled a pozvedla obočí.

Aberforth Grinch se usmál. „Slyšel jsem, že se vracíš,“ nadhodil neutrálním tónem.

„Slíbila jsem Harrymu, že se objevím aspoň na Vánoce,“ prohlásila poněkud neochotně.

Grinch zavrtěl hlavou. „Oba víme, že to nebude jen na Vánoce. Opravdu se vracíš. Domů,“ dodal.

„Doma jsem tady,“ namítla jeho kmotřenka chabě.

„Už dávno ne, Ebony,“ nesouhlasil. „Protože už tu není tvoje srdce.“

Ebony si znovu povzdechla. Měl pravdu. Jako vždy. Bylo příjemné vrátit se do Atlanty, ale kromě jejího kmotra už jí tu nic nezůstalo. A navíc … stýskalo se jí po Británii. Po Harrym, Hermioně a Ronovi, po jejím bytě i její práci.

A hlavně po Dracovi. Kmotr měl pravdu. Tam u něj teď bylo její srdce.

„Skoro jsem zapomněla, jak jsi chytrý a všímavý, Aberforthe,“ usmála se odevzdaně.

„Znám tě lépe, než kdo jiný. I když od chvíle, co jsi přijela, jsi nebyla sama sebou. Takhle ublížit a změnit člověka umí jen láska.“

„Nešťastná láska,“ pípla hořce a skryla hlavu do dlaní.

„Žádná láska není nešťastná. Je to dar, drahá. Ten největší dar, co vůbec můžeš dostat.“

Aberforthův tón byl zasněný a přeplněný emocemi. Zvedla k němu překvapeně oči.

„Vím, o čem mluvím. Miloval jsem svou Agnes a velmi jsem trpěl, když mě opustila a její světlo zhaslo, ale nikdy nepřestanu být vděčný, že jsem ji mohl milovat. Byl jsem obdarován stejně jako ty.“

„Ale teta Agnes tě milovala. Je to jiné, když … když je tvá láska opětovaná, i když třeba jen na chvíli,“ namítla Ebony tiše.

„A co jsi udělal proto, aby byla?“ Aberforth teď vypadal káravě.

„Co tím myslíš? Nemůžu někoho přimět, aby mě miloval, to nejde.“

„Ne, to ne,“ souhlasil. „Ale jen tak stát a dívat se, jak ztrácíš něco, o co stojíš, taky není řešení. Měla ji mu alespoň říct pravdu. Bylo by to fér. Tím, že jsi to neudělala, jsi ho nakonec přiměla, aby ti ublížil.“

Ebony věděla, že v jeho slovech je nějaká pravda, ale přesto … „Nemohla jsem mu to říct, jen bych tím všechno zkomplikovala.“

„Pro něj? Nebo pro tebe?“

To byla trefná otázka a Ebony na ni znala odpověď. Jen se jí nechtělo té pravdě čelit.

„Teď už je to stejně jedno. Ví pravdu,“ připomněla vyhýbavě.

„A ty jsi raději utekla, než abys čelila následkům.“ Aberforth vrtěl hlavou. „Co se děje, Ebony? Takovou tě neznám. Nikdy jsi nebyla zbabělá a vždycky jsi bojovala, když jsi o něco stála.“

„On nebyl pro mě,“ řekla tiše.

„Podle jakých kritérií?“ podivil se její kmotr upřímně. „Z toho, co jsi mi o něm pověděla, nemůžeš popřít, že jsi poslední rok sotva mluvila o někom jiném tolik, jako o něm. Vím, že jste si výborně rozuměli a měli mnoho společného. Troufám si říct, že byl pro tebe jako stvořený.“

„Když jsi mě tak pozorně poslouchal, tak určitě i víš, že je to Malfoy. Pro něj to znamená hodně a neudělá nikdy nic, čím by zklamal nebo rozzlobil svého otce. Musí se oženit s čistokrevnou čarodějkou a mít s ní dědice,“ vysvětlila s mírným nádechem hořkosti v hlase a nepříjemnou vzpomínkou na Claire.

„A jsi si tak jistá, že by za tebe nebojoval?“ Na tváři starého muže se objevil téměř lišácký úsměv, který jeho kmotřenka dobře znala. „Pak jsi zjevně přehlédla poslední vydání britského Týdeníku čarodějek.“

Ebony pozvedla obočí pobaveně se zasmála. „Neříkej mi, Aberforthe, že čteš tenhle brak.“

„Je to velmi zábavné a osvěžující čtení pro vrásčitého starce jako jsem já,“ odvětil s úšklebkem.

„Ty nejsi starý!“ namítla Ebony přesvědčeně. „Až ty budeš starý, tak já budu dávno babička.“

„Děkuji ti za milá slova, drahá, ale zpátky k tomu článku.“ Aberforth se začal přehrabovat v zásuvkách svého stolu. „Někde to tu možná ještě budu mít. Aha, tady je!“

„Jaká náhoda, že ho schováváš tak dlouho!“ ušklíbla se Ebony a přejela očima článek, který Aberforth zmínil. Rozšířily se údivem.

„Nuže?“ zajímal se její kmotr pobavený jejím překvapeným výrazem, když dočetla.

„Nemůžu uvěřit tomu, že …“ Ebony šokovaně vydechla.

„Jeho otec musí být vzteky bez sebe. Divila bych se, kdyby ho nevydědil. Rozvod v rodině Malfoyových, to pro něj musí být katastrofa.“

„Pořád si myslíš, že tenhle mladík, nechce dělat svá vlastní rozhodnutí o svém životě?“

„Ale … nic to neznamená,“ namítla nepřesvědčivě. „Nejspíš už má po svém boku nějakou krásnou a úžasnou čarodějku.“

„Možné to je, ale co když ne? Co když jsi ta mladá, krásná a úžasná ty? Dokážeš žít s tím, že jsi to nezkusila?“

„A co mám dělat?“

„To ti říct nemůžu, v tomhle si musíš najít cestu sama. Ale … jedno doporučení bych měl. Bojuj. O ty krásné a cenné věci v životě stojí za to bojovat.“

Znovu se jemně usmál a pohladil Ebony něžně po ruce. „Říkal jsem ti už, že Agnes přede mnou měla snoubence? Měli už dokonce stanovené i datum svatby. Myslíš, že jsem se tím nechal zastavit.“

Ebony se upřímně rozesmála. „Ne. Jak tě znám tak … nejspíš jsi ho vyzval na souboj.“

„A vyhrál jsem,“ ujistil ji pyšně. „Ale i kdybych prohrál, pořád by to bylo jedno. Protože jsem se pokusil.“

Vzápětí zase zvážněl. Vždycky viděl do Ebony jako do otevřené knihy, ale poslední dobou se mu tolik nedařilo v ní číst. Teď si byl ale náhle jistý. „Ale to asi nebude ten problém, co?“

Pohled, který mu tentokrát jeho kmotřenka věnovala, byl prosebný. Pokýval chápavě hlavou.

„Ne, nic neříkej, drahá. Já ti rozumím. Jak to bylo dlouho? Devět let? Je to opravdu dlouhá doba. Chápu, že máš strach. Že nevíš, čeho se bojíš víc. Jestli toho, že to nevyjde, nebo toho, že to vyjde. A obojí ti může zlomit srdce, já vím. Ale věř někomu, kdo to zažil. Stojí to za ten risk, Ebony.“

A bylo to tu. Ten známý lesk v jejích očích. Ta odhodlanost a bojovnost, která ho vždy udivovala a fascinovala.

„To doufám.“

„Ale, ale,“ odkašlal si. „Znám tenhle tvůj pohled. Znamená to, že pan Malfoy by si měl začít dávat pozor?“

A bylo tu další znamení. Koutek úst se jí zkřivil do typického úšklebku. „Budu se řídit tvou radou,“ slíbila záhadně.

„Takže zítra ráno odjíždíš?“

Kývla hlavou. „Charlie mě doprovodí. Mám se s ním za hodinu sejít, chtěl se mnou o něčem mluvit. Budu už muset jít, ale ještě, než odjedu, zastavím se, abych se rozloučila.“

„S tím počítám. Ale neměj obavy. Slíbil jsem bratrovi, že ho brzy navštívím, takže se v Británii brzy uvidíme.“

Ebony se ušklíbla. Nikdy si nezvykla na to, že se její kmotr předtím, než si změnil jméno, jmenoval Brumbál.

„Dobrou noc a sladké sny, kmotře.“

„Teď budou jistě sladké, díky tobě. Dobrou noc i tobě, má drahá Ebony.“

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -


„Už se nemůžu dočkat, až bude celá rodina pohromadě," prohlásila téměř nedočkavě Molly Weasleyová a přejela pohledem velkou jídelnu v domě na Grimmauldově náměstí.

„Vždyť už jsme pohromadě, mami," podotkla Ginny.

Byla to vlastně pravda – až na pár výjimek už sešel celý Weasleyovic klan, včetně jejich partnerů. Nechyběl ani Harry, kterého Molly nikdy nepřestala považovat za své adoptované dítě a jeho snoubenka Claire jako hostitelé.

„Chybí ještě Hagrid a taky Charlie,“ poukázala Molly a toužebně se zahleděla ke dveřím, kde doufala že už brzy patří stát svého chybějícího syna.

Charlie kvůli problémům v práci vynechal loňskou vánoční večeři a Molly už se ho letos nemohla dočkat.

„Omlouval se přece, že se zdrží, Molly. Má to sem dlouho cestu,“ připomněl jí Atrhur a s úsměvem svou ženu objal kolem pasu.

„Já vím, já vím,“ bránila se Molly. „A jsem moc zvědavá na to jeho překvapení. Snad si také konečně našel nějakou milou a slušnou dívku."

„Myslíš jako já, mami?“ ozval se od stolu Fred Weasley s úšklebkem.

„Co tím chceš říct?“ zajímala se jeho lepší polovička.

„No, jsi přece milý a slušný, ne, Blaisi? Samozřejmě jsem nemyslel, že jsi holka. Toho bych si všiml,“ zazubil se Fred na svého přítele.

„Jsem ze Zmijozelu,“ připomněl mu Blaise varovně, „toho už by sis měl všimnout a vzít to v úvahu, až se příště rozhodneš dělat tyhle vtípky.“

„Já prostě miluju tenhle tvůj rozzlobený výraz,“ smál se Fred a naklonil se, aby mohl Blaise políbit.

„Ééé ... nechce toho vy dva. Tohle vážně nemusím vidět," okřikl je Ron a jeho uši začínaly nabírat jemně červený nádech.

„Vážně, Rone, jeden by řekl, že po těch třech letech, kdy jsou spolu, už si zvykneš,“ vrtělo hlavou Fredovo dvojče pobaveně.

„A že se smíříš s tím, že my Zmijozelští jsme prostě neodolatelní,“ popíchla ho Fredova přítelkyně, kterou nebyl nikdo než Pansy Parkinsonová.

Přítomní Zmijozelští na potvrzení jejích slov pozvedli sklenky k přípitku.

„Nezdá se vám, že s tím pitím nějak spěcháte?“ pokárala je Molly, která až doposud jen se smířeným úsměvem pozorovala celou debatu.

I když ne vždy schvalovala volbu partnerů, kterou učinily její děti, nemohla si nevšimnout, že se po dlouhé době konečně všichni zdají být šťastní.

Dokonce i Harry. A to už bylo co říct. A i když si Molly nijak neoblíbila odtažitou Claire Nottovou, nemohla proti ní říct křivé slovo, protože díky ní byl její adoptivní syn neskutečně šťastný. A čím víc Molly Claire znala, tím více si byla jistá, že její city k Harrymu jsou upřímné.

„Ale rozhodně to neplatí na všechny Zmijozelské,“ namítl Harry s pozvednutým obočím.

„Ale,“ obrátila se na něj Claire, „máš na mysli někoho konkrétního?“

„Chceš celý seznam?“ ušklíbl se Harry. „Kde mám začít? Crabbe? Goyle?“

„Jo, Harry má pravdu, to už bych řekl, že je přitažlivějšího Percyho zpráva o ztenčování stěn kotlíků, než ti dva,“ podpořil ho Ron.

Pak vrhl mírně poplašený pohled po svém bratovi a dodal: „Bez urážky, Percy.“

„Jen by ti prospělo, kdyby sis některou z nich prostudoval ve volném čase, třeba místo famfrpálu,“ navrhl Percy.

Ron na něj na zlomek vteřiny zíral, než se na Percyho tváři objevil pobavený úsměv. Všichni u stolu se rozesmáli. Včetně Rona, který ale pořád nebyl sto pochopit, že jeho odměřený, přísný a mírně nadutý bratr právě udělal vtip.

Percy se spokojeně usmál na svou manželku a matku tří dětí Penelopu, která seděla po jeho pravici a stiskla mu právě ruku.

Debata u stolu v podobném duchu pokračovala ještě několik minut. Molly mezitím začal být nervózní. Z pozvaných už chyběli jen Hagrid a Charlie, a také Minerva s Abusem, kteří se omluvili kvůli zasloužené dovolené na nějakém tropickém ostrově. Molly z úcty ke svým bývalým profesorům tuhle představu raději ani nezvažovala.

Přitočil se k ní Lupin a uklidňujícím způsobem jí položil ruku na rameno. „Není třeba být nervózní, uvidíš že každou chvíli dorazí.“ Vzápětí zpozorněl a napnul smysly

„Myslím, že jsem zaslechl nějaký hluk z chodby. Půjdu se podívat, jestli už nedorazili,“ navrhl.

Molly se na něj vděčně usmála.

Vzápětí se vrátil a s sebou přiváděl očekávaného hosta. Molly se okamžitě vrhla Charliemu do náruče.

"Charlie!" Paní Weasleyová měla v očích slzy, když se vítala se svým synem. „Konečně jsi tu, jsem tak ráda, že tě vidím, chlapče. Ukaž se mi. Tak dlouho jsme se neviděli. Moc jsi nám všem chyběl."

„Vy jste mi taky chyběli,“ přiznal Charlie s úsměvem, když se vymotal z matčina objetí, aby se mohl přivítat se zbytkem rodiny.

„Ahoj, bando. Zdá se mi to, nebo je naše rodina rok od roku větší," pozvedl obočí směrem ke skupince lidí u stolu. „A jak vidím přibývají Zmijozelští,“ dodal pobaveně.

„Kdo by to před pár lety v Bradavicích řekl, co?" usmál se Lupin, který se zase usadil za stůl.

„To je pravda. Spousta věcí se od té doby změnila," souhlasil Charlie se záhadným zábleskem v očích.

„Jo. Úplně jsme zrušili mezikolejní rivalitu," prohlásil rozjařeně Fred.

„A začali mezikolejní páření," doplnil ho George.

„Georgi! Jsou tu děti!" okřikla ho pobouřeně jeho matka, zatímco celý stůl vybuchl smíchy.

„Zato ty a tvůj bratr jste se vůbec nezměnili. Opravdu by mě moc zajímalo, kdy už vy dva dospějete?"

„Toho se asi nikdy nedočkáš, mami," nechal se slyšet Charlie, který se mezitím vydal přivítat se svou sestrou.

„Ginny,“ oslovil s úsměvem mladou dívku před sebou. „Ty jsi zase vyrostla. Že ty už půjdeš letos konečně do Bradavic?" zavtipkoval.

Ginny udělala naoko nazlobený obličej a pak se obrátila na mladíka vedle sebe. „Tohle je Oliver Wood, můj přítel. I když myslím, že vy dva už se znáte, ne?"

Charlie se usmál. „Dlouho jsme se neviděli, co, Olivere?“

„Rád tě zase vidím," oplatil mu stejnou mincí Oliver.

„Claire, Pansy, Draca a Blaise už taky znáš ne?" obrátila Ginny jeho pozornost ke Zmijozelským u stolu. Charlie jim kývl na pozdrav.

„A určitě znáš taky tady Freda," vložil se do hovoru George teatrálně.

„A tady kolegu George," napodobil ho Fred.

„Kdybys to náhodou zapomněl,“ pronesli pak společně, „jsme majitelé nejlépe prosperujících kouzelnických obchodů v Británii."

„Náhodou jsem nezapomněl," ušklíbl se Charlie.

Od stolu se zvedl Bill, aby ho mohl obejmout a pak mávl rukou směrem ke své rodině. „Dost, že se taky ukážeš. Veronique a Catherine už se ptaly po strýčkovy Charliem, který krotí draky v Rumunsku."

„Ahoj strejdo, Charlie!" vrhly se k němu nadšeně jeho zmíněné neteře.

Na chvíli to vypadalo, že se ho ty dvě nebudou chtít pustit. Musel jim slíbit, že jim po večeři poví nějaké příběhy o dracích, aby ho konečně nechaly pozdravit Rona a Hermionu.

„Thomas a Jeremy se na tebe taky moc těšili, ale mají oba chřipku, tak jsme je museli nechat u babičky Grangerové," vysvětlovala Hermiona nepřítomnost jejich dvojčat.

Jako poslední se Charlie dostal k jejich dnešnímu hostiteli. S úsměvem si povšiml, jak Harry vedle své zmijozelské krásky doslova září štěstí. Zjevně bylo na téhle Claire Nottové víc než jen pěkná tvářička.

„Ahoj, Harry. Claire. Děkuji za pozvání do vašeho domu a taky přijměte oba moji srdečnou gratulaci.“

Pak ztlumil hlas do šepotu. „Ty sis uměl vybrat, Harry.“

„A co ty? Slyšel jsem, že už sis taky vybral,“ zamrkal na něj Harry.

„A kde je to tvoje překvapení, drahoušku?" ozvala se za ním Molly, jako kdyby slyšela jejich rozhovor.

„Hned tu bude. Je venku a mluví s Hagridem. Byl hodně zvědavý na jejího zvířecího mazlíčka," usmál se Charlie.

„Takže opravdu přítelkyně,“ vyhrkla jeho matka nadšeně. „Charlie jsem tak šťastná, že sis konečně někoho našel. Doufám, že je to nějaká slušná a milá dívka. Jak dlouho se spolu znáte? Už jste se zasnoubili? Doufám, že má ráda děti, protože od vás čeká brzy nějaká vnoučata."

"Ale, mami," brzdil ji Charlie poněkud zahanbený.

„No, jo, Charlie. Smiř se s tím. Už jsi jí začínal dělat starosti,“ smál se Bill nad bratrovým výrazem.

„To je vážně překvapení. Pochlub se nám. Jsme na ni zvědaví," přiznal Fred.

„Jasně, chceme vědět, která divoška dokázala ulovit a zkrotit drakobijce," přidal se Georgie.

Burácivý hlas ode dveří zachránil Charlieho od nutnosti komentáře.

„Veselé Vánoce všem!“ Byl to Hagrid, jeho obrovská postava zabrala celý prostor dveří, jak vcházel do jídelny. Nikdo si tak nevšiml drobné postavy krčící se za ním.

„Hagride!"

Až když Harry vyrazil do stolu, aby poloobra objal, postava vystoupila ze stínů se zářivým úsměvem na tváři.

Všichni na ni zůstali překvapeně zírat, když se obrátila na Harryho a prohlásila: „Se mnou se nepřivítáš, bratříčku?“

„Ebony. Jsem tak rád, že jsi tu. Hrozně jsi mi chyběla.“ Harry ji prudce objal a skoro musel potlačovat slzy, které se mu draly do očí.

„Přece jsem ti slíbila, že na Vánoce budu doma,“ připomněla mu, stejně dojatá jako on.

Harry při slově doma pozvedl obočí. „Na jak dlouho jsi přijela?“

„Nepřijela jsem, vrátila jsem se, Harry. Tam, kam patřím,“ opravila ho.

Harry zalétl pohledem k Charliemu. „S Charliem?“ podivil se.

„Vysvětlím ti to později,“ slíbila mu nervózně.

Oba pohledy zalétly ke stolu, kde mezitím rozebírali tu samou záležitost.

„Teda Charlie, abych řekl pravdu, teď si s tím krocením nejsem tak jistý. Krotil jsi ty ji, nebo ona tebe?“ zajímal se George.

„A kdo říká, že se někomu povedlo někoho zkrotit?“ vložila se do toho Ebony pobaveně.

Na kraji stolu se ozval menší hluk a vzápětí se zvedl Draco a opustil jídelnu. Ostatní ztracení v debatě si toho nevšimli. Jen Harry, Ebony, paní Weasleyová postřehli jeho spěšný odchod. A také Claire, která se vydala za ním.


„Byl jsem takový hlupák,“ bylo první, co Draco řekl, když ho jeho bývalá žena našla. Stál v předsíni u věšáku a hledal svůj plášť.

„Dřív mi tak trvalo, než jsem na to přišel, a pak mi dlouho trvalo, než jsem něco udělal. A tak je teď pozdě.“

„Přece teď neodejdeš, Draco,“ rozmlouvala mu to Claire a chytila ho za ruku. „Zůstaň tu.“

„Abych se díval na štěstím zářící párek? Ne, díky. Nepatřím sem. Měl jsem to vidět hned. Nikdy mezi tyhle lidi nikdy nezapadnu. Ebony s Charliem mě o tom přesvědčili. Nechci se dívat na to, jak kolem nich Molly Weasleyová poskakuje a mluví o vnoučatech.“

Draco si pohrdlivě odfrkl. „Musí teď být tak šťastná, že její syn našel dokonalou slušnou dívku ... akorát pro něj.“

„Byla bych, kdyby se ti dva opravdu milovali.“ Draco se prudce otočil.

Molly stála kousek od něj s rukama v bok a nesmlouvavým vážným výrazem na tváři. „Ať tě ani nenapadne odejít, Draco Malfoyi. Patříš na tuhle oslavu stejně jako kdokoliv jiný. Jsi člen Harryho rodiny, ať se ti to líbí nebo ne. A navíc, pokud o Ebony opravdu tak stojíš, nemyslíš, že je načase, něco s tím udělat?“

Draco se nadechl k odpovědi, ale okamžitě ho gestem zarazila. „Nevím, proč jsou ti dva spolu, ale není to láska. Neznám Ebony tak dobře, jako znám Harryho, ale jisté věci poznám. Nemůžu ti pomoct, takže jediné, co můžu udělat, je dát ti radu. Vy Zmojzelští přece nejste hlupáci, takže určitě pro tebe nebude problém přijít s něčím, co by ti pomohlo. Ale musíš tu zůstat.“

„Molly má pravdu, Draco. Kolik šancí myslíš, že dostaneš?“ upozornila ho Claire.

Molly se na ni spokojeně usmála. Náhlý lesk v jejích očích naznačoval, že ji konečně definitivně přijala za svou snachu.

Vzala ji mateřsky kolem ramen. Claire tím byla zaskočená, ale neprotestovala, protože pochopila význam toho gesta. Obě se společně vydaly zpět do jídelny. Draco je po krátkém váhání následoval.

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -


Příliš se nezměnila. Jen byla ještě krásnější a roztomilejší, když si odhazovala neposedné pramínky z očí nebo rozdávala své zářivé úsměvy. Nebo když se jejich pohledy občas setkaly a jako důsledek jeho tělo prodělalo pokaždé menší elektro šok.

A on ji pořád stejně bláznivě nekonečně miloval, jen ji teď chtěl ještě mnohem víc - jen pro sebe.

Seděla na gauči vedle Charlieho, v obývacím pokoji, kam se dospělí přesunuli, aby si mohli povídat. A za celou tu dobu mezi nimi neproběhlo nic. Žádný jemný letmý dotek, zamilovaný pohled, nic intimního, co bynzančovalo o blízkém vztahu. Molly měla zjevně pravdu.

Ale pokud se nemilovali, tak proč byli spolu?

Fred a George se právě pokoušeli z bratra vytáhnout podrobnosti o tom, jak se s Ebony dali dohromady, když na něj Draco upřel pohled a nadechl se:

„Miluješ ji?" Ta otázka prolétla vzduchem jako šíp.

Všichni okamžitě ztichli a upřeli pohledy na Charlieho a Ebony. Atmosféra okamžitě zhoustla jako mávnutím kouzelného proutku. Charlie znervózněl. Ebonyin obličej zůstal bezvýrazný.

Charlie se nadechoval k dopovědi, ale jeho slova nikdy nedostali šanci zaslechnout.

V tom okamžiku totiž vysoko vzplály plameny v krbu a dovnitř jím prošla postava v černém plášti. Elegantním gestem si oprášila neviditelný prach z hábitu a rozhlédla se po přítomných, až se zarazila na Harrym.

„Omlouvám se za ten vpád, pane Pottere, ale ... potřeboval jsem probrat něco velmi důležitého s vaší sestrou a zjistil jsem, že je u vás,“ prohlásil skrze zaťaté zuby Severus Snape, jako by mu každé zdvořilé slovo působilo bolesti.

„Doufám, že příliš nevyrušuji. Chápu, že máte tradiční rodinnou večeři, ale tohle bylo opravdu velmi důležité."

Harry jen zíral. Nebylo jisté, jestli byl jeho šok způsoben tak nečekaným příchodem profesora lektvarů, nebo jeho zdvořilostí.

„Ale vůbec ne, Seve," odsekl mu Draco sarkasticky, rozčilený přerušením jeho „výslechu.“ „Zrovna jsme se tady Charlieho ptali, jaký je jeho vztah s Ebony."

„To vidím, že jsem přišel právě včas,“ prohlásil Snape k překvapení všech přítomných. „Tahle odpověď by mě také zajímala."

„Ehm. Posaďte se, prosím?" vyzval ho Harry stále poněkud nejistě a zaraženě.

Snape se usadil do volného křesla přímo vedle Charlieho a věnoval mu upřený pohled svých černých čí. Charlie nasucho polknul, zatímco Ebony zjevně musela potlačovat pobavený úsměv.

„Ebony,“ ozval se Charlie rozčileně.

„Nic jsem mu neřekla,“ bránila se Ebony. „A neříkej, že jsem tě nevarovala,“ dodala s úšklebkem.

Charlie se očividně potil a znovu pohlédl na Snapea, který měl na tváři odhodlaný nezlomitelný výraz. Ať už znamenal cokoliv, Charlieho zjevně přiměl k činu. Zrudnul v obličeji a vstal.

Všechny pohledy teď byly upřené na něj a všechny (kromě Ebony a Snapea) byly stejně zvědavé a nechápavé.

„Mami, tati, drahá rodino a naši drazí přátelé,“ začal Charlie a jeho slova vyloudila na Snapeově tváři úšklebek. Ebony do něj šťouchla loktem

„Omlouvám se vám všem, že jsme vám s Ebony-“ Všiml si Ebonyina pohledu – „že jsem vám lhal. My dva nejsme spolu. A pravda je, že Ebony ani není můj typ.“

Charlie se trhaně nadechl. „Mám sice rád tmavé vlasy a tmavé oči a zvláštní smysl pro humor, ale ... u jiného pohlaví. A už jsem dokonce našel někoho, kdo splňuje tyhle požadavky."

Ebony se naklonila ke Snapeovi a šepotem, který byl ale slyšet po celé místnosti, ho vyzvala: „Už ho nedus, Seve. Už trpěl dost."

Snape jen mírně pobaveně kývl hlavou v odpověď. A potom také vstal. „Pro ty méně chápavé z vás tím měl na mysli mě," oznámil a přitáhl si Charlieho do majetnického objetí. Charlie se okamžitě uvolnil, jako by z něj spadla velká tíha.

Weasleyovi a Harry s Hagridem vypadali absolutně šokovaně, stejně tak i Draco. Ostatní Zmijozelští se jen pobaveně šklebili. Snape na ně vychytrale zamrkal a potom Charlieho přede všemi vášnivě políbil.

Ron v tom okamžiku sprostě zaklel a vzápětí omdlel. Hermiona s paní Weasleyovou, která také vypadala slabá v kolenou, se k němu starostlivě sklonily.

Ebony už se tou dobou hlasitě smála a vyměňovala si pobavené pohledy s Pansy, Claire a Blaisem.

„Jsem ráda, že jsi k nám konečně tak upřímný ... a víš, co chceš, drahoušku," usmívala se paní Weasleyová, i když bylo jasné, že je stále ještě v šoku.

„Přijměte moji gratulaci. Weasley je dobrá volba, pane ex-profesore. Sám mám jednoho, tak vím o čem mluvím," zazubil se na něj Blaise.

„Vážně nás to zas tak moc nepřekvapuje," přidala se Pansy.

„A to, že jste dokázali přimět Rona, aby omdlel, tak za to máte bod navíc," přidala se jednohlasně dvojčata, která se zjevně vzpamatovala z Weasleyových jako první.

Draco už tohle dění dávno nevnímal. Dokonce si ani nevšiml, když Ron omdlel. Sledoval jen Ebony, která dál seděla na gauči a smála se.

A Draco věděl, že tohle je možná jeho poslední šance. Teď nebo nikdy.

„Ehm ... ehm," odkašlal si a připoutal tak na sebe pozornost všech v místnosti.

Ron se konečně vzpamatoval a teď seděl vedle Hermiony s hlavou v dlaních. Draco ale věděl, že ho také sleduje, a obrátil pohled k Ebony.

„Je mi líto, že ruším vaši zábavu, ale mám obavu že moje trpělivost zrovna doběhla. Musím udělat něco … důležitého. A už s tím nemůžu počkat. Tahle věc už byla odložená o devět let. A byla to moje chyba. Musím ji napravit."

Draco se zvedl a cítil, jak se mu třesou ruce. „Mám tu ... mám tu jeden dárek k Vánocům. Měl jsem strach, že nebudu mít šanci ho předat. Nejen letos, ale možná už nikdy. Vážně nevím, který z bohů byl na mě tak milý, že mi tu šanci dal, ale hodlám ji využít. Ten dárek je moc speciální - pro jednu hodně speciální dívku.“

Během těch slov došel až k Ebony. Pak si před ní klekl a zadíval se do těch jejích v tu chvíli překvapených a mírně zmatených očí.

A věděl, že to nakonec bude v pořádku.

„Má ráda kávu se třemi lžičkami cukru a spoustou mléka. A vejce se slaninou a sýrem ke snídani. A když má za sebou špatný den chodí v noci mlsat čokoládu. Každé ráno proklíná půl hodiny svoje vlasy, než se vůbec pokusí je učesat. Když je nervózní tak si mne malíčkem levé obočí-“

Ebony se zarazila, když si uvědomila, že právě dělá přesně to, o čem Draco mluvil a rychle ruku spustila, zatímco se ostatní rozesmáli-

„Když má něco za lubem, tak nasadí ten svůj úžasný křivý úsměv. Dokáže dostat, co chce, jen tím, že se podívá tím svým okouzlujícím pohledem. Nesnáší lidi, kteří začínají věty slovy ... ,Podle mého skromného názoru´.

„Po ránu se umí úžasně mračit. A zpívá si ve sprše americkou hymnu tak hlasitě, že na ni bouchají sousedi. Je mistr v lektvarech. A v mých očích je dokonalá, i když ona sama by na sobě našla spíš víc nedostatků než dobrých schopností a dokáže být k sobě hodně kritická.

„Umí vám celé hodiny jen naslouchat, a když se na vás přitom dívá, máte pocit, že jste tím nejdůležitějším člověkem ve vesmíru. Má úžasnou rozkošnou pihu vedle pupíku."

Draco se usmál, když Ebony mírně zčervenala. Zbylí přítomní se zase rozesmáli.

„Mám pokračovat?“ zeptal se - teď už přímo Ebony.

„Nebo to stačí jako důkaz, že tě poslouchám, když mluvíš, že se na tebe dívám, že tě znám. Že vím, co máš ráda i co nesnášíš. Vím, co znamená každý tvůj výraz a každé tvoje gesto. Stačí to Ebony?"

Ebony odevzdaně zakroutila hlavou a povzdechla si. „Víš, že i přes to všechno, co jsi teď řekl, bych ti měla jednu vrazit za to, že ti to trvalo tak dlouho? Měla bych ti říct, že je pozdě. Měl by ses dozvědět, že už nemáš žádnou šanci.“

Pohlédla mu do očí a zašklebila se. „Ale řekni mi, jak to mám asi udělat, když se na mě takhle díváš?"

„Mám pro tebe dárek, Ebony,“ připomněl jí Draco. „Zavři oči."

„Je to, co si myslím, že to je?" zeptala se, ale poslechla.

„A co si myslíš, že to je?" zeptal se Draco konverzačním tónem, zatímco vytáhl z kapsy malou krabičku v temně modrém sametu.

Slyšel kolem sebe několik překvapených i schvalujících reakcí, ale nevnímal je. Jediné, co v tom okamžiku existovalo v jeho vesmíru, byla Ebony Potterová.

„Tvůj konec, řekla bych,“ odvětila Ebony s křivým úsměvem, oči stále zavřené. „Protože až tvůj otec zjistí, že jsi použil zásnubní prsten vaší rodiny, aby ses zasnoubil se mnou, tak tě nejspíš zabije."

„Nerad souhlasím s Potterovou, ale má pravdu Draco,“ ozval se Snape.

„Neruš, Seve, a nech mě užít si svou chvilku slávy,“ zavrčel na něj Draco přes rameno.

„A můžete být oba klidní. Ví to. Trvalo mi skoro celého půl roku, aby se smířil s tím, že si nevezmu čistokrevnou čarodějkou. S tebou se sice ještě úplně nesmířil, ale to není můj problém. Nehodlám mu dovolit, aby mi zase zkazil život. Tentokrát si ho chci zkazit sám."

„Co jsi říkal?" pozvedla Ebony varovně obočí i hlas.

Draco se zasmál. „To byl vtip," uklidnil ji a zvážněl. „Když budu s tebou, nemůžu na tom být líp."

Ebony otevřela oči a její pohled padl na prstýnek a pak se zvedl zpět k Dracově tváři. „A když nebudeš?"

Draco zaúpěl. „Ty bys mě nechala tak trpět. Další rok? Nebo snad roky?"

K jeho úlevě a zjevné úlevě dalších přítomných Ebony zavrtěla hlavou. „Ty si myslíš, že bych to další rok vydržela bez tebe?"

„Má to být ano?" zeptal se Draco s nadějí v hlase.

„No, nevím. Nebylo to moc originální,“ připustila zamyšleně.

Draco ji chvíli jen sledoval a pak si povzdechl. „Tak to zkusím jinak: Zítra se bereme, Ebony. Naši o tom ví. Tvůj bratr se o tom právě dozvěděl. Prstýnky mám. Sežeň si šaty.“

Místnost zase vybuchla smíchy. Jen Claire mírně pozvedla obočí, když jí došel význam.

„Myslíš to vážně?“ zeptala se tiše.

„ANO! Jak jinak tě mám ještě požádat, abys mi věřila?“ Draco už zněl zoufale.

„Ne, já myslela … s tím zítřkem…?“

„Vezmu si tě klidně hned, ale musíš říct ano,“ ujistil ji Draco.

Ebony však ještě zjevně měla pochyby. „Proč tohle děláš?"

„Proč? Protože jsi všechno, co jsem vždycky chtěl. A vím, že nemáš ráda klasické sentimentální výlevy. Vím, že bych neuspěl, kdybych následoval tvé rady a požádal tě stejně jako jsem žádal Claire. Protože jste každá úplně jiná. Proto mi to nikdy s Claire nemohlo vyjít - ona nebyla ta pravá."

Odložil krabičku s prstýnkem do jejího klína a vzal její ruce do svých.

„Já vím, že je to nejspíš nesmysl. Možná nic takového jako ta jediná a pravá láska není. Ale taky vím, co cítím. Máš všechno, co chci. Úsměv jako Ebony Potterová, krásu jako Ebony Potterová, smích jako Ebony Potterová. Nálady jako Ebony, její nezdolnou povahu a smysl pro humor. A hlavně máš moje srdce. Nevím, jestli to stačí na tu pravou lásku, ale mě to stačí."

Vyndal prstýnek z krabičky a pohlédl jí tázavě do očí. „Můžu?"

A ona kývla. Když jí navlékl ten prstýnek na ruku, měl pocit, že ne ona, ale on právě obdržel ten nejnádhernější vánoční dárek. A jen proto, že se naučil dávat. Dávat sebe.

„Chceš se mnou strávit zbytek života? Protože tak to bude. Tohle bude navždy. Už se mě nezbavíš,“ varoval ji žertem.

Místo odpovědi ho políbila na rty. Byl to jemný a něžný polibek plný příslibů. Draco se v duchu šťastně usmál. Právě dostal ten nejkrásnější vánoční dárek svého života. Láska byla náhle tak nádherná, jednoduchá a snadná. A krásná jako jeho budoucí žena.

Vzápětí Ron Weasley, kterému zjevně teprve došlo, co vlastně děje, znovu omdlel.


AN: Velice mě pobavilo, když jsem zjistila, že mi Word automaticky opravuje jméno Oliver na Olivek, Claire na Blaire a Hagrid na Hybrid :). Už méně mě pobavilo, když jsem to všude musela opravovat:(. Takže kdyby to snad někde zůstalo, buďte, prosím, shovívaví.
AN2: OK, já vím, že jsem nakažená těmi anglickými FF, když jsem nechala Rona
omdlít, dvakrát. Když já si prostě nemohla pomoct. Když je Draco OOC, a vlastně i Snape, proč by nemohl být Ron.
AN3: Díky všem, kteří tuhle povídku četli komentovali i nenáviděli. Jakýkoliv druh pozornosti je vítán. P.S.: Vánoce se blíží a já jsem moc ráda, že jsem to stihla dopsat před začátkem prosince.